Spánek spánek spánek

Sedím na posteli a koukám ze starého okna. Je tam hustá tma. Ta tma je však rušena oranžovými světýlky v dálce. Světla domů, aut, lamp? Nevím. Jsou to uskupení oranžových svíticích kuliček. Miluji tmu a v ní světýlka. Kouzelné. V pokoji hraje hudba. Zůstává puštěná a já si lehám na onu postel, na které sedím. Stále mám výhled z okna, ale tentokrát na jiné místo. Na nebe. Na tu černotu. Ale opět ji něco ruší. Na nebi je bílá koule. Taková bílá koule na obloze. Prosvítá skrz žaluzie a na polštáři vedle mých rozprostřených vlasů tvoří proužky. Proužky světla a stínů. Střídají se. Tmavá, světla, tmavá, světlá... Zavírám oči a po spánku mi steče něco drobného a vlhkého. Pošimrá to.

Po pokoji se rozléhá melodie písně, která právě hraje a mé srdce buší do rytmu. Otevřu oči a zůstávám koukat do stropu. Mé oči jako korálky navléknuté někde v prázdnu. Ležím na zádech. Ruce mám položené volně podél těla. Dýchám zhluboka. Nádech, výdech, nádech, výdech,... Hlavou se honí myšlenky. Proud myšlenek. Myšlenky o tom, co se již událo. Podívám se znova z okna a všimnu si drobných střípků. Bílá koule na obloze tam není sama. Přesto okolní atmosféra přímo křičí slovo "samota". Je potřeba být někdy sám. Odpočinout si od všeho a od všech. Utřídit myšlenky a uvědomit si pár věcí. Vstřebat pocity. Být sám se sebou. Kdo by ale chtěl být sám napořád?

Otevřu oči. Pokoj rozzářen denním světlem, protáhnu se a omylem vrazím pěstí člověku vedle mě!

Snad se Vám tento text líbil. Není to podle skutečnosti, nechala jsem se sice něčím inspirovat, ale jinak je to výmysl z mé hlavy. Ale když už jsem v tom psaní, zkusím ještě něco napsat - něco mě napadlo! 😇

Nemůžu spát a já moc dobře vím, že budu opět unavená. Říkám si, jak krásně by se mi spalo v mé posteli, na kterou jsem už zvyklá. Přesto jsem riskovala a zůstala tu. Zůstala s tebou, abych opět cítila tvou blízkost, tvé doteky, jemné polibky. Nechal si mě ležet na svém hrudníku a kolem mě omotal svou rukou. Měla jsem pocit, jako bys mě chtěl před něčím ochraňovat. Poslouchám tlukot tvého srdce a snažím se dech sladit s tím tvým. Není to nic snadného, protože tvá kapacita plic je pravděpodobně jiná, než ta moje. Kručí mi v břiše. To kručení mi leze už na nervy. Vždyť jsem jedla, tak proč zase? Přesto se cítím krásně. Protože mohu být s tebou. Je to věc, kterou si přeji ve dne v noci, když s tebou nejsem. Říkám si, co asi děláš a s kým asi jsi. Ale teď to vím. Spíš, po mém boku. A najednou, jako bych si toho nevážila. Přijde mi, že noc je příliš dlouhá, že je dlouho tma. Dlouho nemohu spát. Jsem unavená, Čekám na okamžik, kdy přijde hodina, kdy vstanu a zase se tiše vytratím ze dveří a půjdu do školy. Do školy, kde budu myslet zase na tebe a vzpomínat na tvou blízkost, tvé doteky a jemné polibky. A zase mi budeš chybět. Budeš mi chybět a já budu čekat zase na okamžik, kdy budu moci být zase s tebou... a pak budu chtít zase zmizet. Vlastně, ne, že bych chtěla, ale něco mi říká, že musím. Odcházet, ale vracet se.

Tak snad se Vám textíky líbily. 😇

Je pravdou, že za poslední dobu jsem toho moc nenaspala no... tentokrát ani ne párty, ale buď brigáda do půlnoci a ráno vstávání do školy, nebo neschopnost usnout... 

Mějte se krásně... 

Vaše Simix!