Poezie v pytlíku.

Tak jako Tvá duše, i má duše je poezie... 

Přišla chvilka pro trochu poezie. Mé vlastní poezie! Opět. 

Nekopírovat!! 😇

Jistě si pamatujete na článek, ve kterém jsem psala o svém předčítání. O autorském předčítání ve studentském klubu. (Ještě aby ne, je to článek hned pod tímto). Od té doby jsem nic nenapsala a pokud se nemýlím, slibovala jsem nějakou svou tvorbu. (Tak pokud to budete šířit, ne jako své dílo 😁, znáte to, chápete). 
Nemám nic moc nového, ale pro Vás bude nové i něco málo z toho, co jsem onen den předčítala.
Tak jdeme na to? 

Jednou až...

Jednou, až hvězdy přestanou svítit,
jednou, až slunce přestane hřát,
nemůžu já ti, můj drahý slíbit,
že o tebe přestanu stát.

Jednou, až si přede mne stoupneš,
jednou, až začneš mě hřát,
za ruku až jemně mě chytneš,
nebudu se již ničeho bát.
Co víc mám já si přát?

Jednou, až ten den přijde,
jednou, až ty při mě budeš stát,
slunce nám pak opět výjde
a já budu se usmívat. 

Představy

Jsou to představy,
představy o tom, co by mohlo být.
Jsou to představy,
něco, co dá se zpochybnit.
Jsou to představy,
představy o mně i o tobě.
Jsou to představy,
představy v různé podobě.
Jsou to představy,
však jaká je skutečnost?
Jsou to představy,
s představou na věčnost?

Změna času
Změna času je zlo,
změna času zimního na letní.
Rychle se to přehouplo,
jak vlnky s loďkou výletní.

Probuzení je šílené,
a jako kopanec do zadku,
zvolávám: "ach néé"
a z postele šup po zpátku. 

Loudám se jak mrtvola,
nejradši bych ještě spala,
však nebudu za vola,
a radši jsem rychle vstala. 

Obrázky mám z pinterestu.

Mám toho pochopitelně i víc, ale třeba zase příště. Jedny z vybraných. 

Tak se mějte krásně, Vaše Simix!💔