Jezinka 🦌

🖊️

Jezinka v lese na kameni sedí, 

na hladinu potůčku tiše hledí.

Slzy v sobě světu tají, 

jezince se zlé sny zdají.

O mužích, jejichž srdce zlomila, 

pro ně se kvítím zdobila. 

Navedla je do pasti,

ti muži neměli štěstí. 

I ona jednou milovala, 

potom toho litovala. 

I teď trápí nerada, 

však bolí ji ta zrada. 

Tahá za nos, mrchou je, 

kdo, co na ní vyzraje? 

Ona nechce, ona musí,

mučit ty, co to zkusí. 

Dokud ji opět láska neomráčí, 

až do srdce jejího zase vkráčí.

Ona nechce, však asi musí 

a opět to s dalším zkusí. 

Za nos do pasti tahá jej,

"jen pojď, hochu, neváhej".

Ona nechce, jde to samo, 

prostě je to tak už dáno. 

Mužům hlavu zamotá, 

však v duši je pak samota.

Ona nechce, asi musí, 

však se jí to dlouho hnusí. 

Ona ví, ví to, že ji chtějí,

že ona nechce, nevěději. 

Kéž by v tom opět láska byla

a ona se svým mužem žila, 

vše by jiné mohlo být, 

spokojeně by mohli žít. 

Ona asi opět  štěstí hledá, 

když nenajde, tak ho nedá.

Vede další může do pasti, 

když myslí, že mají ji již v hrsti.

Však dlouho oni netuší, 

kryje to za retuší. 

🦌🦌🦌

Více básní na insta @photos_simix