Poezie trochu jinak.

Konečně nic o mně, ale trochu něco z hlavy mé!

Ano, přes zavřené oči můžeš vidět, co zrovna vidět není. Můžeš snít a toužit. Toužit po něčem a chtít mít to, co zrovna nemáš. Můžeš na malou chvilku vidět to, po čem toužíš, nebo co ti chybí, ale představa není realitou. Je to strádání. Nemít to, po čem prahne duše Tvá a srdce Tvé. Cítíš

úzkost, cítíš tíseň a Tvé myšlenky směřují jen jedním směrem. A umíráš. To, co Ti zrovna leží u nohou nevidíš a nevnímáš. Nevidíš a nevnímáš to proto, protože Tvá duše a srdce Tvé touží po něčem jiném. Něčem, co zrovna nemáš. 

A nebo třeba nemáš nic. Nic jiného kromě toho Tvého jasného bodu, zájmu, co touhou naplňuje Tě, ale zrovna u Tě není. Cítíš stesk a žal, cítíš úzkost a jistou tíseň. Na hrudi tlak. Není tomu jinak a je tomu tak. Nebo jest tomu naopak? Či jinak? Či pravdu mám a představa Tvá směřuje tam, kde jest bod zajmu Tvého? Tak jako úzkost Tvá, kterou v těle máš, tak bod zájmu, o kterém sníš na jiném místě jest. A tam, přes zavřená víčka svá, utíkáš. 

Pokračováním může býti jest, že dávku své drogy právě a konečně u sebe máš. Okamžiku tého si již vskutku užíváš. Naplněn něhou, brněním po celém těle Tvém a pocitem bezpečí... pocit největšího šťastlivce máš. Hlava Tvá se točí? Zrovna nikam pod zavřenými víčky očí Tvých, konečně, neutíkáš. Proč? Bod zájmu svého v rukách máš. Máš a hřeje Tě. Hřeje duši Tvou a srdce Tvé. 
Tak, jako okamžik, kdy matce dítě narodí se, tak silný pro tebe jest pocit, který právě zažíváš. A utíkat s tímto pocitem chceš na kroku každém. Na své cestě životem. S bodem zájmu svého.
A jak čas plyne, tak již drogu nevnímáš. Hledáš ten pocit, kdekoliv se podíváš? Nebo svou jistu prioritu stále jako dříve máš? Jaktěživ bys netušil, že to, co uděláš, bys udělal. 

A tak, jak slova má tichá vypráví, stejně tak cesta životem buňky Tvé popraví. A aniž bys tušil, jaká jest ta správná cesta, vydáš se jednou z cest těch. Nechrání tělo Tvé záchranná vesta a smrt na konci cesty popraví Tě.

A zájem Tvůj, když leží Ti už u nohou, vidíš ho a vnímáš? Nebo jiný bod zájmu opět máš? Hledáš jiný, kam se podíváš? Nebo vážíš si toho, co právě máš? Cítíš, co právě prožíváš?
Jako, když srdce v hrudi bije Ti, jako když ráj protéká Tvými žilami, tak radost jistou prožíváš, vnímej, co právě máš... ať neuteče Ti. To co jest, býti nemusí. Blázen jest, kdo štěstí nezkusí. Važ si toho, drž štěstí své. Víš, co v životě je jisté? Já nikoliv a proto pravím Ti to, andělíku, jest.
Až bod Tvého zájmu bude zrovna opět pryč.  Prosím, radím Ti, neztrácej k němu na cestě zpátky svůj  křehký klíč. 
A ano ... přes zavřené oči můžeš vidět, co zrovna vidět není. Můžeš snít a toužit. Toužit po něčem a chtít mít to, co zrovna nemáš. Můžeš na malou chvilku vidět to, po čem toužíš, nebo co ti chybí... a jistotou není, že bod zájmu stále bude tu. Tak pojď... dáme odvetu. Myslím, že se nepletu. 

A ano, můžeš mít štěstí to, že oči zavírat nemusíš a jest to vážně realitou. Mít dávku své drogy, anděla, právě. S úsměvem pak ležet v trávě. Naplněn něhou, brněním po celém těle Tvém a pocit bezpečí ... a i jistoty? Však špetka nejistoty dodává určitou dávku napětí a touhy. Je to jenom blábol pouhý? Vážíš si toho, co právě máš? Cítíš, co právě prožíváš? 

Jako, když srdce v hrudi bije Ti, jako když ráj protéká Tvými žilami, tak radost jistou prožíváš, vnímej, co právě máš... ať neuteče Ti. To co jest, býti nemusí. Blázen jest, kdo štěstí nezkusí. Važ si toho, drž štěstí své. Víš, co v životě je jisté? Já nikoliv a proto pravím Ti to, andělíku, jest. 
Až bod Tvého zájmu bude zrovna opět pryč.  Prosím, radím Ti, neztrácej k němu na cestě zpátky svůj  křehký klíč.