Tento týden jsem byla aktivní! ✊

~ Zápisky z mého týdne ~

• Nemiluji nudu, ale mám nesmírně ráda dny, kdy mám klid a mohu si odpočinout a dělat věci, při kterých se odreaguji a co mě baví a nějak naplňují.
• Miluji, když mám na den dost plánů a povinností, které dokonale stíhám a v mezičase si dělám i to, co mě baví a chci, ale nesnáším, když nestíhám a třeba mám být i na více místech najednou. 
• Zbožňuji chvíle s lidmi, které mám ráda, s kterými mi je dobře a rozumím si s nimi, ale nemám vůbec ráda chvíle, kdy se nemohu v klidu a dostatečně vyspat, pokud to není dobrovolně, nestíhám se pořádně a v klidu najíst, a kdy mě někdo nutí do něčeho, co nechci. To pak naopak potřebuji chvíle sama pro sebe.

Každému se občas daří více, někdy méně a někdy vůbec. Každý zažil jakéhosi "červa v hlavě."

Někdo je pozitivnější, někdo více negativně laděný, náladový. I já mívám své nálady a někdy mám jakousi potřebu se vyplakat, vypsat, potrápit, ... Lepší jsou však chvíle, kdy jsme veselí a šťastní.

Byly tu těžké a smutné chvíle, ale jsou a byly tu i chvíle, kdy jsem plná naděje a s pocitem štěstí!

Tento týden se mi dařilo a žila jsem s tím pocitem, že si plním sny a že se mi další brzy splní.

Tento týden se toho dělo vskutku dost! 

PONDĚLÍ (25. 3. 2019)

Řekla jsem si, že bych kapánek mohla pohnout s několika věcmi do školy. Je toho docela dost a zároveň je na to ještě docela dost, ale pokud pak nechci být ve stresu z toho, že nestíhám (jak jsem psala nahoře), tak je dobré už začít. Mezi dvěma předměty jsem si skočila vytisknout nějaké učební materiály, ačkoli je toho na tisknutí ještě více, ale to ještě snad počká nebo to půjde nějak bez toho. Už takhle jsem platila za to tisknutí skoro sto korun. Z poslední hodiny jsem odešla dřív, abych mohla prokonzultovat svou bakalářskou práci s moji vedoucí práce. Teprve šlo o prodiskutování tématu, literatury a jak budu provádět výzkum - praktickou část. Po škole jsem se stavila do knihovny, že bych mohla pomalu pohnout i s doporučenou literaturou a seminárkami. Ozval se mi i bratránek a po dlouhé době jsme podnikly natáčení a trochu i focení v přírodě. Stihli jsme se vrátit dřív, než jsem měla sraz s přítelem a opravdu jsem byla rád, kolik jsem toho za ten den stihla. Snažila jsem se to v hlavě pak rekapitulovat, protože to bych nebyla jinak já. 

ÚTERÝ (26. 3. 2019)
O hodině předmatematické gramotnosti jsem udělala menší pokrok v prezentaci, která je součástí splnění tohoto předmětu. Během toho, co byl výklad jsem si dělala právě i tuto prezentaci. Výklad pro mě byl totiž inspirací, co do prezentace případně dám. Ještě mám ale co dělat.
Následovala hodinová pauza a protože jsme pak neměli stíhat oběd, šla jsem se spolužačkou pro něco do mekáče. Ona potřebovala na finanční úřad, tak jsem šla s ní a potkaly jsme i její kamarádku. Všechny tři jsme šly pak do kavárny. Ten den jsem měla pocit, že zbytečně utrácím za teplé nápoje, protože ve škole v automatu jsem si dala kávu, v mekáči horkou čokoládu a v té kavárně bílou čokoládu. Potom jsme letěly se spolužačkou do školy. O následující hodině jsem nebyla v jednu dobu schopna vyučující vůbec poslouchat. Napsalo mi najednou několik lidí a já zrovna odpovídala spolužačce na to, jestli půjdu na oběd a jiné spolužačce ohledně prezentace, že jsem nevěděla, co odpovědět učitelce, která se mě ptala, jestli jsme už něco takového braly v jiném předmětu. Řekla jsem, že asi ne, že si nejsem jistá, ale pak jsem slyšela šeptat jinou spolužačku za mnou, že ano.
Další hodinu jsem byla docela v napětí, protože mě po škole čekalo autorské čtení v Kampě. Už jsem četla sice minulý rok (o čemž jsem tu na blogu psala) a bála jsem se toho, že budu mít trému a že se to nějak projeví. Ne toho, že bych to nějak nezvládla. Stihla jsem jet ještě na kolej, ale nestihla jsem se najíst. Přišla mi SMS od koordinátorky, kterou jsem nikdy neviděla, ať dám vědět, až dorazím na Kampu, ale neměla jsem kredit. I tak jsem zkusila odpovědět a kupodivu se ta SMS poslala, ale to jsem se dověděla až po autorském čtení. V Kampě jsem naštěstí potkala kamarádku a zeptala jsem se ji, kde je ona koordinátorka, abych věděla, u koho se hlásit. Měla jsem opravdu štěstí, trochu jsem se obávala, že ji tam budu muset shánět a nahánět. Prohodily jsme pár slov, přišel mě pozdravit přítel. Když jsem přišla na řadu, uvedla mě. Tréma trochu byla, ale ne veliká. Trochu se mi chvěly ruce. Jen toho jsem se obávala. Toho třesu rukou, ale nakonec to nebylo tak zlé. Četla jsem i básně, co jsem četla i minulý rok, ale jen ty lepší + novější. Přišly se podívat i spolubydlící a tak jsem je zapojila do aktivity pro posluchače. Úkolem bylo vymyslet básničku na téma Umění. Pak jsem říkala slova, na která posluchači vymýšlely slova, která se rýmují. Měl přijít i bratránek a pravděpodobně i kamarádka, protože se mě ptala, od kolika to mám, ale nepřišla. Ani bratránek ne, protože to údajně nemohl najít. Dorazil pozdě. Spolu s ním a s přítelem jsme pak byli v lesoparku natáčet a fotit. Byl to další nabitý den.

STŘEDA (27. 3. 2019)
Do školy jsem šla až na půl jedenáctou, protože první hodinu měla druhá skupina a mě čeká až ten další týden s naší skupinkou.
V průběhu dne jsem četla knihu k seminárce ohledně emocí a ještě další tři knihy mě čekají, až tuhle projedu. Po škole jsme se spolužačkou, se kterou jsem byla před několika týdny na stáži/praxi, musela zůstat ještě ve škole, abychom pracovaly na portfoliu a ukázaly prezentaci paním, které mají na starosti projekt, do kterého jsem se nedopatřením uvrtaly. Já i spolužačka jsme chtěli stihnout hokej - souboj fakult. Přítel na mě čekal a já doufala, že se paní vykecají včas. To nemyslím zle, pochopitelně. V jednu chvíli jsem si říkala, jestli nechci radši jet pak na kolej a makat na nějakých věcech do školy, ale to bych přišla o jeden fajn zážitek. A tak tedy i tento den byl opět velice nabitý a vše se stíhalo. Což, jak jsem psala nahoře, jsem byla ráda. Na hokeji jsem viděla plno známých lidí a plno, co tam byli i neviděla. Poslední dobou nechodím na žádné párty a akce a mnohé lidi, co znám, jsem dlouho neviděla. Ty akce mi nechybí, ale nějaké lidi bych ráda po dlouhé době opět viděla. Přece jenom jsem jich poznala za ty dva necelé roky strašně moc. A tak jsem část hokeje koukala po publiku a pátrala po známých lidech. Jinak jsme prohráli 5:4.

ČTVRTEK (28. 3. 2019)

Po škole mě přítel vzal na výlet do Terčina údolí. Hezky jsme se prošli a viděli vodopád. Upřímně jsem netušila, že nějaký takový vodopád v ČR je. A to jsem se někdy před rokem koukala na internet a vyhledávala taková místa, protože jsem si je přála navštívit. Celkově prostě vidět vodopády, udělat fotky a tak. I Terčino údolí jsem našla, ale podle obrázku mi to nepřišlo nijak moc úchvatné. Ale co se nestalo? Na toto místo jsem se právě ve čtvrtek dostala a byla jsem ohromena. Ten vodopád byl větší, než jsem čekala. Pochopitelně to nebylo nic gigantického jako támhle někde v zahraničí, ale bylo to opravdu krásné a i fotky jsme udělali pěkné. Zbytek dne a část dalšího jsem se pak zabývala úpravou těch fotek a zahltila svůj instagram. I na dva další jsem něco přidala. Aneb předminulý článek byl právě o focení a mých instagramech, a že tam nebudu přidávat tolik fotek, ale ono mi to moc nejde. Tolik fotek se mi líbí a chci je sdílet! A večer jsme dokoukali s přítelem poslední sérii GOTka, která se mi líbila snad nejvíce ze všech. Prvních pár sérií jsem ani nějak nepobírala a nevnímala. A teď nás čeká poslední a nejnovější. Jsem zvědavá!

PÁTEK (29. 3. 2019)
Ráno jsem měla powerjógu. Vždy odcházím uvolněná a protažená. Je to docela fajn pocit.
Aspoň jednou týdne mám nějaký telocvik. A docela fajn i je, že takhle na konci toho pracovního týdne - takové uvolnění a protažení po týdnu. Škoda jen, že následovala cca čtyřhodinová cesta domů. To člověk zase část dne prosedí ve vlaku. Četla jsem si knihu k té seminárce a rovnou i něco psala do noťasu a cesta mi utekla rychle.

REKAPITULACE:
Tento týden jsem toho stihla hodně a dost se toho dělo. Mám z toho dobrý pocit a bylo to fajn, ačkoli bych toho mohla udělat i více do školy, abych se pak netopila v tom, co mě čeká.
Tento týden jsem se cítila opravdu produktivní a šťastná a doufám, že to bude pokračovat i dál. Splnilo se mi několik dalších pár přání, cílů a povinností. A každý den jsem se budila s novou motivací, že toho bude víc.

S dalšími nápady na články se s Vámi loučí
SIMIX! 💘