🍁

Zdravím.. S podzimem...
Tak jsem to už přijala. Přijala jsem to, že nastal podzim. Smířila jsem se s tím. Teplo mi bude chybět, ale i podzim má své kouzlo. Má výhody a nevýhody, stejně jako má všechno. Někteří, a teď konrétně myslím třeba Kix (K. K.), si asi pamatujete článek na starém blogu, ve kterém jsem psala o ročních obdobích.. a co na nich mám ráda i nerada. Přeci jen teplíčko bylo už dlouho a užívala jsem se ho už někdy od června. Čtyři měsíce jsou dost. Jenom jsem to celé léto musela nechat uležet v hlavě, abych ten podzim mohla snáze přijmout. Ještě teď myslím chvílemi na Chorvatsko. Především na to, jak to tam vypadalo, ani ne tak na to, co jsem tan zažila, ačkoli to samozřejmě s tím místem trochu na mysl přijde taky. Asi napíšu samostatný článek o Chorvatsku, jako o další své cestě. A přidám i výlet na lom Velká Amerika, kde jsem s přítelem byla několik dní po Chorvatsku. A stejně tak možná napíšu i samostatný článek o svých narozeninách, protože byly nejlepší za můj život a tolik překvapení jsem na žádný narozeniny ještě neměla. Ačkoli třeba nebyly v ten den narozenin, ale i před a dodatečně od různých lidí. Jako nevím, zda si zvládnu na tolik článků v nejbližší době najít čas, aby to stále bylo poněkud aktuální. Poslední dobou mi blbne i notebook a ztěžuje mi to situaci. Chci do 18. října stihnout dopsat jeden dokument, který bych pak ráda věnovala přítelovi k výročí a následně psát i bakalářskou práci, abych nezahálela. Jak jsem v minulých článcích psala, je to stres vedle stresu a to mi ani nezačala škola. Stres se sice střídá s nádhernými zážitky, ale nesnáším, když něco nestíhám a poslední dobou jsem byla v nervu i z nové brigády. V posledních článcích jsem zmiňovala depresi a opravdu stále nevím, zda se skutečně jedná či jednalo o depresi. Možná toho je na mě zase za poslední dobu moc a z nějakých věci mi je opravdu smutno. Před Chorvatskem jsem opravdu cítila velikou úzkost a tíseň, ale řekla jsem si, že si nebudu kazit 'dovolenou' a Chorvatsko jsem si náramně užila s dobrou náladou. Úzkosti byly v tu chvílí pryč. Pak chvíli klid a pak zase něco. Jsem očividně opravdu citově labilní.. Někdy vyrovnaná a někdy nestabilní. Ačkoli to nerada přiznávám. Umím být pozitivní a řešit problémy a jindy se hroutí jak špatně hrad z karet, když zafouká vítr a nebo drknete do stolu. Každopádně... Četla jsem si Vaše komentáře ohledně těch depresí a všechny byly na tom podobně. I za Vás doufám, že bude vše v pořádku, aspoň do jisté míry. 😊 Děkuji za reakce a zpětnou vazbu.

                   

V mém životě se toho děje opravdu hodně a někdy mi dává problém to vstřebat a často nad těmi událostmi přemýšlím. Někdy si říkám, zda je to vůbec možné... Určité návaznosti, souvislosti a náhody. Existují vůbec náhody? Bylo mi řečeno, že ne. No, každý věříme něčemu jinému. Jistě..

Kolikrát bývám z celého života taková... Dojatá. Smutná z nějakých věcí, ale zároveň šťastná díky tomu, co mám. Je to ve mně takový... Roztříštěný.  😊 Jsem šťastná a smutná zároveň.

Podle některých Vašich článků a komentářů vím, že tomu někteří z Vás rozumíte a chápete mě a i někteří lidé, s kterými se bavím a znám je, by to asi chápali, ale někteří a mám pocit, že velká hromada, vnímají život úplně jinak a toto jde mimo ně. Vůbec neporozumí a zákoutí jen očima... No, každý máme to své.

Tohle by byl asi jen tak článek na úvod podzimu. A brzy nashledanou.

Vaše roztříštěná Simix! 😊