Můj den - 2. září!

Dnes v MHDéčku mi tekly slzy a hlavou se mi honily slova pro tento článek... chtěla jsem se vypsat a teď, když píšu, nevím, kde ta slova jsou, ale opět se k nim nějak dostanu... 

Včera měla moje další kamarádka svatbu. Byla jsem s přítelem pozvaná na jejich hostinu a při té příležitosti jsme sebou vzali i kamarádku, která byla také pozvaná. Potkala jsem tam i spolužačku ze střední, kterou jsem neviděla a tak jsme aspoň prohodily několik slov. Jídlo bylo fajn, ale nesnědli jsme tam toho tolik a trošku nám chyběl nějaký program.Ten den začal opravdu horkým počasím, ale odpoledne začalo pršet a zůstalo to pochmurné až do dnešního dne. Upřímně mi vůbec toto počasí nesedí. Jako chápu, že nemůže být stále teplo a hezky, ale je to na mě asi velký skok. Je mokro a chladno. A očividně mi to moc neprospívá. Navíc jsem v noci moc nespala. Vůbec to nebylo dnes přínosné pro moji psychickou stránku. To počasí i kvalita spánku. Necítím se úplně ve své kůži. A nepřidává ani to, že mě poslední dobou dokáží čím dál více rozhodit maličkosti.

Dnes jsem si byla zařídit směny v nové brigádě. Nedostala jsem jich tolik, jak jsem čekala a budu mít víc volna, než jsem si myslela. Bylo to dokonce vyřešené rychleji, než bylo v mém očekávání a během pár minut jsem mohla jít zase pryč. Než jsem však vůbec pořádně vyrazila na cestu, za dveřmi zavřeného bytu jsem si uvědomila, že jsem nechala v pokoji klíče, a že se nedostanu zpátky dovnitř. Vzala jsem si jiný vak, než ve kterém jsem ty klíče měla. A co víc? Přítel by se tam také nedostal, protože jsem měla půjčené jeho klíče. Bydlí tam on a jeho brácha ... a vlastně bylo jediné štěstí, že tam jeho brácha byl, jinak bychom se tam ani jeden (já ani přítel) nedostali. Jsem dnes opravdu taková ... nedomrlá. Ťukala jsem, abych se mohla pro klíče vrátit, ale dotyčný mě neslyšel. Napadlo mě zavolat přítelovi, ačkoli jsem ho nechtěla rušit v práci telefonátem, jestli by nemohl zavolat svému bratrovi, aby mi otevřel. Jenže můj mobil poslední dobou blbne a neměl ani vůbec signál a tak jsem ho musela restartovat. Doufala jsem, že stihnu dorazit na místo, kam jsem se chystala. Až pak to šlo. Byla jsem docela ve stresu a v napětí. Opadlo to ze mě, až když mi bylo otevřeno a já si mohla doběhnout pro klíčky. V automatu jsem si koupila dvě jízdenky, abych měla pro jistotu i na cestu zpátky, kdybych se tam zdržela. Jedno MHDéčko mi ujelo před nosem, ale naštěstí jsem měla docela čas. A když jsem už konečně nastoupila, nešla mi ani orazit jízdenka. Vykašlala jsem se na to a doufala, že nenastoupí revizor. Nenastoupil. 

Na místě mé budoucí brigády jsem byla i o čtvrt hodiny dříve a tak jsem si došla na záchod a seděla na křesílku, než jsem se odhodlala vstoupit. Slečna/paní byla velice milá a z důvodu, že toho měla hodně se mnou akorát domluvila směny na září. Také ji budu muset donést potvrzení o studiu. Chtěla jsem ji ho přinést už dnes, ale nemají otevřeno na studijním oddělení. Chtěla jsem si vyřídit i lítací kartu, abych nemusela kupovat pořád jízdenky, ale ani tam se to neobejde bez potvrzení o studiu, takto na začátku školního/akademického roku. Stavila jsem se do Frutisima, na které myslím už delší dobu, protože jsem od kamarádky, která mi doporučila i tu brigádu, dostala club card a už jsem se i registrovala a chtěla jsem to využít. Koupila jsem si Stress killer, ovocný koktejl, který obsahuje pomeranče, jablka, borůvky a jahody. Říkala jsem si, že mě to třeba trochu nakopne a trochu uklidní. Ne že bych byla nějak ve stresu a ani slovo napětí to dostatečně nevystihuje, ale něco na uklidnění bylo třeba. Bylo mi i do pláče a vlastně není ani proč. Možná jsem jen taková oslabená a citlivější kvůli tomu počasí, nevyspání a neměla jsem ani chuť k jídlu. Aspoň, že na toto chuť přišla. Neměla jsem chuť a energii nic víc zařizovat a někam víc chodit a jela jsem zpátky na byt. Jízdenka tentokrát orazit šla.

 Byly podzimy, kdy jsem mívala takovouto náladu, pokud se to dá nazvat náladou a to jsem mívala chuť být sama, pod dekou, s čajem, filmem, seriálem nebo blogem, zcela jedno, prostě s notebookem na klíně a být v teple a klidu a nebo jsem měla chuť skočit pod auto. Minulý rok jsem v takovémto období ztratila ISiC a občanku. Byla jsem vyčerpaná. Dnes to není tak hrozné, ale ta chuť si zalézt byla. Bylo mi na nic i z pohledů lidí, co procházeli kolem mě, nebo seděli v MHDéčku. Celkově z kolemjdoucích lidí a už jsem chtěla být zavřená. Když jsem si psala s přítelem, zjistili jsme, že v pátek se budeme celý den míjet a bude opět trochu problém s klíči. On jde do práce a bude se vracet v dobu, kdy budu já na brigádě, pak odjíždí na hokej, a když tu nebude, já mám odjíždět do Chorvatska. I to mě docela mrzí, že se neuvidíme a nebudeme se moci rozloučit v klidu před odjezdem a budu se muset s věcmi do Chorvatska na místo srazu nějak dopravit sama, nebo si někoho sehnat, kdo by mi s tím pomohl. Myslím, že to nebude problém. Co se dá dělat, prostě se to špatně sešlo a nevadí, jenom mi je to líto. Při této náladě jsem několik minut jen seděla a přemýšlela nad termíny směn a Chorvatska... ačkoli na tom nebylo co vymyslet, ale taková já už hold jsem. A taky jsem dnes taková přešlá a chtěla jsem si to nějak všechno nechat usadit v hlavě a mít jasno. 

Nálada je jinak už lepší a snad se to nezmění až vyjdu opět ven. Skočím koupit nějaké věci, co tu schází a už na mě přišel i hlad, tak snad budu zase v rámci možností v pohodě. Zítra by prý mělo být snad zase hezky a napsala mi i kamarádka, kterou jsem dlouho neviděla, že bychom mohly zajít na oběd, tak snad bude zase lépe. 😊

A jaký je Váš úplný počátek září?
Btw.: Škola mi začíná až v říjnu, ale už se těším. 😊

Mějte se!
Vaše Simix! 💙