Trávení našeho času je o prioritách

Děláme to, co považujeme za důležité, nebo co nás baví. Ať už jde o povinnosti, naše blízké, nebo koníčky. Já si velice dobře uvědomuji, že jsem zmiňovala, že napíšu články o tom, jak jsem se měla v Chorvatsku a jak probíhaly mé narozeniny, ale vůbec jsem se k tomu nedostala právě kvůli těmto věcem. Měla jsem jiné priority.

Upřímně to beru za jakousi povinnost to sem napsat. Ne kvůli čtenářům, protože těm je to jedno, ale kvůli sobě, ačkoli vím, že to není tak nutné, ale přeci jen jsem tu zmiňovala, že o tom napíši, tak to nějak sfouknu do tohoto článku, abych neměla pocit, že tu mám ještě něco otevřeného a nedodělaného.

Začnu tedy Chorvatskem a na to naváži hned svými narozeninami.
Chorvatsko bylo moji druhou dovolenou u moře za toto léto. Byly to moje dovolené po několika letech. Na tuto v Chorvatsku jsem se dostala přes naši katedru tělesné výchovy na naši fakultě. Každý rok pořádají Wellness kurzy a já si dala za cíl se tohoto kurzu účastnit. Jelo se v září. Báli jsme se s kamarádkami, že nám tam bude pršet. Pršelo akorát první den, jinak bylo počasí parádní.
Naše dny tam se skládali z dopoledního cvičení, válení u moře a plavání, focení, vaření či návštěvy restaurace, procházky, ochutnávky zmrzlin a nakupování, zase moře, opět cvičení a večer nějaké hry nebo návštěva klubu.
Mezi cviční byl zahrnut nějaký ten aerobik, zumba, joga, pilates, volejbal,... Jeden den jsme byli i na výletě v Poreči. A poslední večer jsme slavily i moje a kamarádky narozeniny. Jiné kamarádky nám připravili překvapení. Prvně jsme byly v restauraci na večeři, pak jedna z kamarádek odešla s tím, že si v restauraci něco zapomněla, což je u ní typické, a přitom šla připravovat na apartmán překvapení. Druhá kamarádka nás měla trochu pozdržet a pomalu jsme šly k apartmánům. Ta cesta, už i jen proto, že jsme byly připité, nebyla opravdu moc rychlá a hlavně to byla sranda. Já však potřebovala na záchod a na apartmán jsem spěchala, ale kamarádka se nás snažila zdržet a šli jsme na záchod u jedné restaurace u moře. Když jsem doslova vtrhla pak do apartmánů, jedna kamarádka hrála na kytaru, druhá, co se od nás odpojila, s ní zpívala a na stole byly dobroty a dárky. Byla jsem nadšená, protože jsem si něco takového přála a doposud nikdy nezažila. Jako pomáhala jsem kdysi takovou podobnou oslavu chystat pro někoho jiného.
Chorvatsko byl jeden velký zážitek. Bylo více lidí, takže to bylo akčnější a živější, než Itálie, ale nedá se říct, co bylo lepší.

Když jsme se z Chorvatska vrátili (jelo se autobusem), vyzvedl mě přítel. U něj na bytě na mě čekalo překvapení. V pokoji zapálené svíčky, různě po posteli okvětní lístky z růže, můj plyšák, co jsem od něj dostala k Vánocům měl u packy růži a u něj byly vyskládaný další dárky. Koláč ve tvaru srdíčka, kde bylo napsaná Všechno nejlepší ..., dárkový kupon ke kadeřnici, balónky s čísly 22, které jsem si mohla vyškrtnou z wishlistu zde na blogu aneb splněno. Něco takového jsem si představovala a udělalo mi to radost. Následující den, den mých narozenin, mě přítel vzal na oběd do Hadogu - hamburgrárny, o které jsme si psali na začátku našeho vztahu, že jsem tam nikdy nebyla. Takže skoro po roce, od první zmínky, jsem se tam s ním podívala. A pak mě vzal ještě do Original Africa na kafíčko.

Když jsem po delší době přijela domů, skoro nikdo tam nebyl, což mi byl líto, protože jsem tam přijela po měsíci. Na stole na mě čekaly dárky a chvilku po mém příjezdu mi přišla popřát teta s bratránky, což mě taky potěšilo, protože jsem s tím nepočítala. Hlavně se mi líbilo, jak mi kromě drobných dárků přinesly koláček se zapálenou svíčkou.

Nějaký ten den po ubytování na koleji jsem od spolužačky mých spolubydlících, co tam byla na návštěvě, našla v mém šuplíku dárky. Po otevření jsem si myslela, že mi někdo omylem strčil do šuplíku něco svého a pak jsem si všimla vzkazu. To jsem opravdu nečekala. Protože se s touto kamarádkou příliš nevídáme, takže ohromné překvapení.

Dodatečně jsme s přítelem jeli jeden den na půl hodiny i za mým taťkou, který mi předal také nějaké dárky a pozval do cukrárny na hamburger.

A jedna holka, kterou jsem poznala s přítelem na jedné akci od nich z práce mi přinesla na brigádu malého gumového medvídka, protože jsme se předtím potkaly v MHD a povídaly jsme si. Na mém instagramu viděla, že jsem měla narozeniny.

Když jsem přijela pak opět domů, dostala jsem od bráchy parfém, který tam už byl, ale nebyl tam v tu dobu i brácha, aby mi ho předal. Možná by zapomněl, kdybych se ho neptala, co to je. 😅

Takže to vlastně byly moje nejlepší narozeniny, které byly roztroušené po několik dní... a i když jsem to už nečekala, nebo čekala nejméně... a byla to tedy o to větší překvapení.

Pak následovalo ubytování na koleji, nástup do školy a zmatky v rozvrhu, které přetrvávaly ještě teď nedávno. Kopec úkolů, nástup na praxe, na kterých musíme do školy plnit také různé úkoly. Třeba na pedagogickou diagnostiku, kdy u dítěte máme ověřovat, jak se u něj rozvíjí hrubá či jemná motorika, zrakové a sluchové vnímání a podobně. A do toho ještě přípravy a činnosti, které s dětmi musíme dělat v rámci samotné té praxe. První tři dny byly plné školy a těšila jsem se na chvilky s přítelem, na kterého jsem si dělala čas kromě školy také. Pak taky brigády. A ve volném čase, kdy jsem nebyla na brigádě ani ve škole a ani s přítelem, protože byl v práci, jsem psala několikasetstránkový dokument pro přítele k výročí. Má přes 700 stran! Byla to jedna z mých priorit, pokud nepočítám i úkoly do školy, ale všechno jsem to zvládala docela pěkně.

Když nastal 365. den našeho vztahu, bylo rozhodnuto, že budu spát na koleji a ne u něj, a že budeme spolu až ten následující večer po jeho práci, což měl být pátek. Bylo mu však smutno a napadlo ho jít jen tak na obyčejnou večerní procházku jako kdysi a té jsem neodolala. Daroval mi takovou roztomilou plyšovou žirafu a povídali jsme si. Bylo mu smutno, že další den až do večera pracuje a nemůžeme oslavit nějak více naše výročí, ale já měla už asi týden plán na překvapení pro něj. Spojila jsem se s jeho kamarádem a zároveň kolegou, aby mě propašoval v pátek k nim do práce a já tam pak svého milého překvapila, až bude končit. Byl mrzutý a spěchal za mnou, ale jakmile jsem vyšla z vrátnice a viděl mě, byl docela v šoku. Chtěl mi prý dojet ještě koupit růži, než se staví pro mě a nečekal, že se tam objevím. Já byla hlavně ráda, že mi můj plán vyšel. Měla jsem z toho docela nervy. Objednal nám pizzu a večer jsme strávili poklidně u něj na bytě. Předala jsem mu ten dlouhý dokument a video se společnými fotkami za celý rok na flešce. Věděl, že ten dokument píšu, ale dalším překvapením pro něj bylo to, že nečekal, že ten dokument dostane, protože jsem mu řekla, že ho nestíhám. Psala jsem ho půl roku a skládal se z naších zážitků, fotek a zpráv z messengeru. Dopsala jsem to ještě v ten den. Byl divný pocit, že to mám už dopsané a chtělo se mi brečet. Zvykla jsem si na nějakou činnost, kterou jsem se snažila dokončit a najednou moje úsilí bylo u konce a práce hotová.

Teď se začínám naopak více věnovat bakalářce. Spousta mých spolužaček ještě nezačalo a nebo začínají teď, stejně jako já, takže jsem zatím v klidu.

Toť takové shrnutí z uplynulé doby.

Taky jsem změnila design blogu, ale přemýšlím i nad něčím.... lepším. 😄

Mějte se krásně...
Vaše Simix!