Autismus & chardonnay 2 - Martin Selner a Čtenářský klub slečny Lucie - Emma Daviesová

Zdravím...

Nápad na tento článek mám už dlouhou dobu, ale dostat se k němu pro mě bylo o něco těžší než ho vymyslet. Tentokrát bude o přečtených knihách, které bych chtěla zmínit. 

Původně jsem nechtěla cpát dvě knihy do jednoho článku, ale to by trvalo ještě déle, než bych to všechno vydala a tak to sfouknu takto. 

První z knih se jmenuje Autismus & chardonnay 2. Rozečtenou jsem ji měla už asi před létem a dočetla jsem ji až někdy v říjnu nebo v listopadu, myslím. Upřímně, nečetla jsem první díl. Dostala jsem se až k dvojce. Všimla jsem si jí v obchodě a zaujala mě svým názvem. Proč? Dělala jsem na brigádě v autiscentru a věnovala jsem se některé víkendy právě autistům z tohoto zařízení. Přišlo mi to tematické a zajímavé. 

O čem tato kniha vlastně je? 
Tak myslím, že je to docela jasné. Ale blíže? Autor píše o svých zkušenostech a příbězích z podobného zařízení, ve kterém jsem brigádně pomáhala i já. Kniha obsahuje plno hlášek autistů a oplývá vtipem. Proč se vlastně kniha jmenuje Autismus & chardonnay? Co má chardonnay společného s autismem? Asi jen to, že autor ho má rád a večer si ho dá na odreagování po složitostech s autisty. Podle stylu, kterým píše má svoji práci s autisty rád, ačkoli ho to svým způsobem vyčerpává. Měla jsem to hodně podobné, ale chardonnay jsem nikdy nepila. 😁Jinak autora v mnohém velice chápu. Také mi přišlo, že se radši věnuje těmto lidem, než sám sobě. Zkrátka, že svou práci bere vážně, ale přitom s humorem. 

Knížka je malá, hubená, s papírovými deskami/ papírovým obalem. Ne taková ta tlustá vytuněná bichle a obsahuje několik krátkých příběhů s již zmiňovanými zážitky a hláškami. Např. Besídka & cukroví, Černý &  most, Autismus &  prostřeno, Ticho & ticho, Tramvaj & špagety, ale i další. Názvy kapitol jsou psané stejným stylem jako název knihy. 

Kniha má i několik černých stran s hláškami:
např.: str. 16 
Jeden kluk se chystá škrtit druhého.
Já: "Přijde ti to jako v pořádku?"
Kluk: "Vždyť mám čistý ruce!"

str. 8
Potkáme s dětmi pejska.
Dítě: "Co jí pejsek?"
Já: "Většinou granule."
Dítě: "Taky bych si dala."
Já: "To si děláš snad srandu."
Dítě: "Já vím, na večeři je ještě brzo."

Vím z vlastní zkušenosti, že se u každého může autismus projevovat trochu jinak. Je však typické, že autisté se zajímají především o jednu věc, ve které se skvěle vyznají. Například mají v oblibě vlaky, policisty, dinosaury apod. mají z těchto věcí jakýsi respekt. Nemají rádi změny, potřebují vědět, co je čeká, co se bude dělat. Změny, nepříjemnosti a spoustu věcí, co nemají rádi, je kolikrát rozruší. Mohou v nich vyvolat sebepoškozování či potřebu ublížit někomu jinému. Komunikace s nimi je v mnoha případech složitá, někteří autisté nemluví. Domluvit se s nimi můžeme pomocí obrázků - VOKS - výměnný komunikační obrázkový systém. Mezi rehabilitační metody patří muzikoterapie, arteterapie a další. Hodně se používají různá světýlka, uklidňující hudba apod. Důležitá je také odměna, motivace. 

Další knihou, kterou jsem přečetla rychleji, byla: Čtenářský klub slečny Lucie. Knížku jsem si kupovala sice někdy dřív, ale přišla na čas.
Četla jsem ji asi od listopadu do prosince a krásně jsem se trefila do období v příběhu. Odehrával se tam konec podzimu a na konci knihy byly Vánoce. Přesně jako u nás. Sice jsem dočetla krátce po Vánocích, ale tu atmosféru to stále mělo. 

O čem však kniha je?
Knihovnice jménem Lucie založila čtenářský klub, který navštěvují členové, jejichž příběhy se v knize vypráví. Jsou to reálné příběhy ze života, které se mohou běžně dít. Lucie za členy klubu cítí velkou zodpovědnost a chce jim pomáhat ke splnění jejich přání, tužeb a snů. 
Např. starý pán Oscar chce najít svou dceru, kterou neměl možnost nikdy poznat. Lia se chce stát tanečnicí, ale musí se starat o nemocnou matku. Hattie se stará o svou dceru, je sama, protože její nastávající ji podvedl a jejich svatba skončila dřív než pořádně začala a přeje si napravit vztah se svou matkou. Navíc šije pro svou sestru nádherné šaty na její svatbu. Callum má rodinu plnou buranů, kteří proti němu stále něco mají a pořádně s ním nekomunikují, má problém navazovat vztahy, ale od té doby, co mu Lucie nabídne, aby jim v knihovně pomohl s počítači se mu začne dařit lépe... Nakonec i Lucie si uvědomí, co si přeje. Je to spisovatelský sen a začíná psát do deníku kdo ví co... Splní se jim jejich sny a přání? To Vám nebudu již vyzrazovat, kdybyste si tuto knihu chtěl někdo sám přečíst. 

Je to jednoduché čtení pro mladé dospělé ženy, ale myslím, že i některým mužům by se mohla líbit. Nejde o nic romantického, spíše opravdu příběhy, které se mohou dít komukoli. Je tam i špetka napětí a vášně. Neříkám, že jsou zajímavější knihy, dobrodružnější, ale členové klubu neboli postavy z knihy Vám dokážou stoupnout do hlavy i do srdce. Kniha je docela dojemná. Ale k slzám mě nedovedla. Ani nevím, co bych o ní více napsala. Zvládla jsem to shrnout docela pěkně a zároveň moc nevyzradit.
Upřímně myslím, že autorka do tohoto příběhu ukryla něco ze skutečnosti... ze svého života. Můžete mi napsat, zda si to myslíte také, pokud jste to četli nebo plánujete přečíst. 😇

Odkazy obrázků:
https://reknihy.cz/wp-content/uploads/2020/01/IMG_3129-scaled.jpg
https://reknihy.cz/wp-content/uploads/2020/07/IMG_9986-scaled.jpg

Přečetli jste něco za poslední dobu Vy?
Můžete se o to se mnou klidně také podělit. 
Mějte se krásně...
Simix 😍