Jsem těhotná! 💝

S příchodem podzimu na mě přišla chuť opět psát na blog, ale také užívat si života - vnímat krásu aktuálního ročního období a zabývat se věcmi skoro jako předtím. 
Před otěhotněním jsem o sebe ve volném čase pečovala - když jsem nebyla zrovna v práci (nebo po práci, celá uničená). Měla jsem nějaký svůj režim, který obsahoval pravidelné činnosti, které jsem vykonávala. Každou sobotu dopoledne jsem se věnovala úklidu, následně vaření oběda, trávila čas s přítelem. V neděli jsem každé dopoledne cvičila. Něco málo přes rok jsem se věnovala i streamování na twitchi. Na jaře (2023) se k tomu přidala i každovečerní meditace před spaním. Rozhodla jsem se věnovat jakémusi seberozvoji a začala jsem v tomto směru i sérii článků na blogu. V práci jsem bývala vystresovaná. Někdy jsem si namlouvala věci, co nemusely být pravda a zároveň jsem se k některým dětem (byla jsem učitelka v mateřské škole) začala chovat poněkud agresivně a mým cílem bylo zachovat klid. Chtěla jsem žít přítomným okamžikem a zároveň si plnit sny. A v tom období (v průběhu jara), bylo mými sny cestování a založení rodiny, odpočinutí si od role paní učitelky v MŠ. Po nedělním cvičení (józe) jsem pravidelně věnovala chvilku vizualizaci svých snů/přání. A to bylo, jak jsem někde u moře, vodopádů a mám s přítelem děťátko. Jelikož jsme se chystali s přítelem přestěhovat z bytu ve městě do větších prostorů na vesnici, řekli jsme si, že budou vhodnější podmínky, ve kterých by naše dítě mohlo vyrůstat a tak jsme se o něj začali v březnu snažit. Své nové bydlení jsme si vybavovali a předělávali od podzimu předchozího roku - horní patro domu přítelova taťky. Než jsem otěhotněla, stihli jsme i nějaké ty výlety v zahraničí (dostala jsem nějaké volno v práci), i když to nebylo moře, bylo to moc fajn. Na začátku března to bylo lyžování v Rakousku na Hochfichtu a výlet do německé přírody - divoká řeka a můstek v Ringelai (můžete vidět na mém instagramu). Na konci května to byl výlet v rakouském Hallstattu, který byl moc krásný. Dočkala jsem se úžasných vodopádů. V té době bylo už ve mě dost možná uhnízděno budoucí děťátko. Kvůli stehování jsem skončila v práci a gynekoložka mi nedoporučovala hledat jiné pracovní místo s dětmi (ani jinde), že mě stejně těhotnou teď nikdo nebude chtít zaměstnat.
A tak se splnila velká část mých přání:
1. Odpočinout si od práce paní učitelky v mateřské škole (začínala jsem být na některé děti dosti hrubá a cítila jsem na sobě, že si potřebuju od toho udělat odstup, ačkoli to byla práce mých snů a malé děti mám ráda a uměla jsem to s nimi).
2. Cestovat - podívat se na vodopády, atd. ... (to jsem, dá se říct stihla, než se těhotenství více rozjelo - nebylo to velké dlouhodobější cestování, jak jsem původně chtěla, ale i tak jsem spokojená - ta chuť k tomu mě v průběhu těhotenství stejně přešla).
3. Mít dítě. 

S postupujícím těhotenstvím, lépe řečeno v prvním trimestru, ve mě vznikla nechuť ke všem možným činnostem a mým snům, které jsem předtím/doposud měla. Nic se mi nechtělo dělat, na nic jsem se necítila. To bylo po dobu dvou měsíců - přes červen a červenec. V červenci mě dostihli nevolnosti se zvracením (to ale až po prvních odběrech krve, které jsou součástí vyšetření těhotných žen).
Bylo to období, kdy jsme se stěhovali. Stěhování jsem nějak zvládla, ale jinak jsem proležela většinu těchto dnů. Hodně jsem na internetu i vyhledávala, co si jako těhotná mohu a nemohu dovolit dělat a jíst, aby nedošlo k potratu nebo poškození plodu. 
Srpen byl o poznání lepší a dokonce jsem si trochu vychutnala i to léto. Už jsem měla víc chuť do činností a i k jídlu. Párkrát jsme byli plavat - čehož jsem se také ale bála kvůli zánětům a infekcím (během těhotenství), přestože jsem věděla, že plavání těhotným v jiných směrech prospívá. Jeden večer/noc jsme sledovali i perseidy. Hlavně v okolí bylo dost slavností s trhy a hudbou, kterých jsme se účastnili. Větších obav ze ztráty miminka jsem se zbavila na konci léta - všechna vyšetření mi vycházela dobře. Také mě zpočátku stresovalo dopravování se na různá ta vyšetření, protože doprava odsud byla komplikovaná a byla jsem dost závislá na nějakém odvozu. Po létě byly ale lepší spoje a mohla jsem občas jet i vlakem - ačkoli se mi dlouhé cesty nechtějí teď moc podnikat. 
Postupně jsme všem našim rodinným příslušníkům oznámili pomocí hrnečků - které jsem sama zdobila a nadepisovala, že čekáme miminko. Všichni měli velikou radost. Možná jsme to ani nečekali, že to všichni přijmou tak hezky, ba dokonce s nadšením a jsme za to moc rádi! 
Jinak nám bylo už párkrát potvrzeno, že to bude kluk a taky sebou v tom břiše mele, že se občas leknu, abych neměla v břiše díru. 

Na začátku podzimu se mi stala nehoda a upadla jsem na schodech - strašně jsem se bála, že o malé přijdu, ale bylo to v pořádku. 

A jak jsem už psala, s příchodem podzimu se ve mě obnovila chuť vychutnávat si zase život. Samozřejmě v takové míře, která neublíží miminku. Jsem to zase víc já. Akorát potřeba o sebe pečovat je stále poněkud slabší. Dřív jsem nevyšla ven bez nalíčení a teď se mi do toho nechce a neřeším to. Mastí se mi dokonce méně vlasy a o to méně se dokopu do sprchy/vykoupat, ačkoli hygiena v těhotenství je důležitá.
Začínám si ale užívat podzimní atmosféru a zachtělo se mi napsat i článek na blog! Naposledy jsem něco napsala krátce před otěhotněním. Myslela jsem, že přes léto budu dokonce streamovat z nového prostředí, ale nebyla skoro vůbec chuť a nějak mě to přešlo. Soustředím se teď na to, co je potřeba i zařídit ohledně příchodu miminka a nebudu lhát, že mám obavy. Nejen, abychom všechno správně zařídili, ale abych zvládla porod bez větších komplikací a stejně tak následnou péči o novorozence, která nebude jednoduchá. 

Ale už se na našeho prcka těším. Na konci ledna by měl být venku! 👶

obrázky jsem použila z pinterestu