Konečně! Konečně méně stresu!

Konečně si snad trošku před porodem odpočinu! 

Konečně se mé přípravy chýlí ke konci!

Konečně o něco méně stresu!

Konečně se můžu trochu vypsat a uvolnit hlavu. Za poslední dobu toho na mě bylo moc a neměla jsem čas napsat ani článek na blog - a že na něj myslím už docela dlouho. 

Že jsem se stresovala všemožnými blbinami (ani nevím jaké i se na konci píše) skoro celé těhotenství, jsem možná zmiňovala v jiném článku. Blbinami - jak se to vezme! Byly to podstatné/důležité věci, ale stresování se kvůli nim už bylo poněkud zbytečné. Pro mě je snadné si z něčeho dělat obavy. Jde to na mě samo. Začne mi bušit srdce a už se to veze a většinou to opadne, až když to mám úspěšně za sebou. Přitom se to všechno většinou nějak zvládlo (já to zvládla!) a šlo to poměrně hladce. V tu dobu byla přede mnou dlouhá cesta vyřizování a řešení něčeho, takže hodně (zbytečného) stresu! Chtěla jsem mít klidné těhotenství, abych měla klidné a zdravé miminko (a já následně byla klidná maminka), ale nešlo mi to tak jednoduše. Člověk by myslel, že když nebudu chodit do práce a budu většinu těhotenství doma a nezaměstnaná - mít hromadu času, že budu v klidu bez známek stresu. Ale nebylo to tak snadné... 

• Změny: Výpověď. Otěhotnění. Zvykání na nové prostředí po stěhování a postupné vybalování a dodělávání. 
  
  
• Řešení věcí ohledně nástupu na pracovní úřad - nevěděla jsem jak to chodí, tak jsem byla zmatená a zoufalá. Dala jsem výpověď z práce kvůli stěhování (stejně tak přítel). Jakožto těhotná jsem přestala shánět novou práci, i když nabídka byla. Pro těhotnou pro mě bylo lepší tu práci nevzít a hlavně, vzali by mě jako těhotnou, když bych jim brzy odešla? 

• Přítel zkoušel různé práce a často byl psychicky v háji a doma si neustále stěžoval, bylo to těžké i pro mě. Pokaždé někde začal a já nevěděla, zda mě bude moci dopravit na různé zdravotní prohlídky doprovázející mé těhotenství. Odsud jsem měla komplikovanější se kamkoli dopravit a pokud jsem musela sama, problémem bylo, abych se tam například vlakem dostala včas, protože to byla cesta na několik hodin. Vždy se to zvládlo! Přítel se v jedné práci ustálil a i přes neustále stěžování, únavu a přizpůsobování (nás obou) jeho směnám, jsem lépe věděla, kdy přibližně by mě mohl na některé prohlídky dovézt. Na několik z nich mě odvezla jeho mamka - za což jsme byli oba vděční a přispěli jsme ji jako poděkování nějakou výbavičkou do nového auta. 
  
  
• Stresující pro mě byly i některé prohlídky samotné, ne jen kvůli výsledkům, ale dělalo se mi na nich také třeba špatně. Na prvních odběrech krve jsem po sedmi zkumavkách omdlévala apod. Naštěstí kontroly probíhaly většinou víc jak v pořádku. Ultrazvuková a screeningová vyšetření na anomálie a vývojové vady - v pořádku. Pak přišel OGTT, který mě stresoval už asi měsíc předem - především kvůli tomu, že šlo o tři odběry krve v průběhu dvou až tří hodin a ke všemu na lačno (po celou dobu). Bála jsem se, že se mi udělá špatně a také, že udělalo. Ne po glukóze, kterou jsem musela vypít, ta mi nevadila, ale po oněch odběrech a lačnění. Jedna zkumavka krve je pro mě v pohodě, ale jakmile jich je odebíráno víc za sebou a ke všemu bez najedení, dělá se mi na omdlení. Dalším stresujícím okamžikem bylo, když mi na základě tohoto testu diagnostikovali těhotenskou cukrovku. Naštěstí lehčí formu, kdy mi vylítla nahoru pouze hodnota cukru v krvi po hodině od požití glukózy. Na lačno a dvě hodiny poté jsem měla hodnoty v pořádku. Stejně tak po zbytek těhotenství mi občas po nějakém jídle vyletěla hodnota cukru v krvi hodinu po jídle, jinak jsem měla hodnoty spíše nízké - na lačno i dvě hodiny po jídle. Na lačno jsem měla několikrát naopak hypoglykemii, kdy hodnota cukru v mé krvi klesla pod 4. Psychicky náročné pro mě bylo také smiřování se s tím, že já - hubená holka, co těžko přibírá, musí držet teď dietu kvůli těhotenské cukrovce. Nemohla jsem to pochopit, že já - ta bez (pre)dispozic, ji vlastně má. Není to omyl? A upřímně si to říkám dodnes i několik dnů/týdnů před porodem. Hodnoty mi sice párkrát hodinu po jídle vystřelily nad normu, ale pravidelným selfmonitoringem jsem pomocí poznámek a glukometru zjistila, co mi nesedí a proč byla hodnota vyšší.
  Od druhé poloviny prosince jsem trošku s dietou pokulhávala (a ještě trochu pokulhávám) a dopouštěla jsem se drobných prohřešků. Zvlášť po té, co mi výsledky za jednotlivé měsíce vycházely dobře - hodnoty byly průměrně spíše nižší. Byla jsem psychicky víc v klidu, když jsem si někde v kavárně dopřála aspoň kávu s příchutí (ačkoli bez přidání cukru a nějakého dortíku k tomu). A teď, pár týdnů před porodem od gynekoložky a z porodnice slýchám, jak jsem skoro nic nepřibrala, a že ta těhotenská cukrovka je prostě blbá, ale že to ničemu nevadí, že mám jen nějakých 6 kilo nahoře. Jsem jak kostlivec s koulí v oblasti břicha. 😅

O svých původních pocitech z těhotenské cukrovky jsem psala také v článku: zde!

No nevypadám tu unaveně? A taky pohublé, když odmyslíme to bříško? Kvůli dietě na základě těhotenské cukrovky jsem sama o sobě celkem zhubla, zdá se mi. Po porodu bych ráda něco nabrala... vím, že plno žen to má naopak.

• Na začátku tohoto článku jsem psala, že jsme se na začátku mého těhotenství stěhovali, takže tady nějak dlouho ještě nejsme. Přesto je pro mě těžké bydlet v tomto novém prostředí.  Jako dospělá žena bych chtěla mít svou domácnost s vlastní kuchyní a více soukromí:
  
  1. Nahoře kuchyň nemáme a chodila jsem dlouhou dobu vařit dolů, nosila jsem si pomůcky a suroviny ze shora a následně všechno nosila zase nahoru - jednou jsem kvůli tomu upadla i na schodech - naštěstí se miminku ani mně nic nestalo. A o víkendech mi dělalo problém vařit souběžně s přítelovým tatínkem, jelikož jsme si překáželi a neměli jsme na to svůj klid a prostor. Je mi blbé vařit v jeho kuchyni a překážet mu tam. Určitě chce mít na vaření taky prostor a klid. Od druhé poloviny prosince mi koupil přítel vařič se dvěma sporáčky a tak vařím v malém prostůrku u nás nahoře, s tím, že si suroviny musím pomalu odkládat na zem, abych se se vším vešla. Ale jsem spokojenější, než chodit dolů. A věřím, nebo spíš doufám, že než náš syn bude umět lézt či chodit, mohla bych vařit ve vlastní a plnohodnotné kuchyni. Kdyby někdo shůry pomohl 🙏.
  S tím souvisí i mytí nádobí .. dole u přítelova taťky je myčka, avšak mnohé nádobí myju v umyvadle u nás nahoře v koupelně, abych další den (nebo ještě ten den např. svou oblíbenou mističku - ne že bychom neměli jiné) mohla některé opět použít a abych se s ním nemusela tahat nahoru a dolů z myčky do myčky, kde může být navíc několik dní, než se myčka zapne. Nerada bych to umyvadlo zničila, pořizovali jsme sem nové. Na mytí nádobí je navíc dosti úzké, takže se mi z něho vylévá voda a pak musím kolikrát navíc ještě vytírat. Na koleji a intru jsme nádobí myly také v umyvadle, nebo ve sprše, ale to bylo trochu takové jiné.
  
  2. Po ránu mi není příjemná puštěná televize a mám ráda tichá pomalá rána bez rozsvěcení. Ale, když je přítelův tatínek doma, slýchám po vyjití z ložnice zezdola ráno televizi a slyším ji po celou dobu, co si dělám snídani. Stejně tak jsou slyšet zezdola jiné věci a on mnohé od nás jistě také slyší, takže se neustále snažíme mluvit tak, abychom ho nerušili. 
  
  Další věcí... je tu obchůdek (ačkoli zboží drahé a žádný výběr), pošta, vlakové nádraží a restaurace, ale chybí mi tu něco víc, asi jsem si zvykla na město a pokaždé, když se jdu třeba jen projít, padne na mě tíseň a chodím pouze sem a tam, protože nevím kam zamířit. Posledně jsem se kvůli tomu skoro rozbrečela, že nemám kam jít (došla jsem k bytovkám a zase zpátky) - podívat se třeba do obchodu, nebo mít nějaký cíl cesty. Přítel to všechno vnímá nějakou dobu také tak a je mu líto, že mě sem vzal. 
  Napadlo ho tu bydlet (v původně neobydlené horní části domu, aby tu nebyl jeho tatínek sám), protože to bude pro nás finančně výhodnější (vlastní byt, jak jsme chtěli a chceme, si zatím nemůžeme dovolit) a v podnájmu jsme už být nechtěli - zvlášť ne na malém bytě i s dítětem, v paneláku, kde se objevovali feťáci a soused neustále něco vrtal a běhal kolem výtahu v trenkách. Uznala jsem, že bydlet tady by mohlo být lepší - ušetříme, budeme mít klid, čerstvý vzduch - souhlasila jsem, že pro výchovu děťátka to bude ideálnější aspoň pro začátek. A tak jsme tady. Ano, koukali jsme ještě před odstěhováním po jiných možnostech ve městě, kde jsme byli a chtěli bychom být, ale finančně to bylo nevýhodné.

• Občas na mě padl stres a hysterie a ani nevím proč - možná těhotenské hormony? Například během vaření - stává se mi často, že kvůli tomu, aby jídlo bylo ještě teplé a dobré spěchám s nakládáním na talíř a byla jsem u toho nepříjemná i na přítele. Některá jídla jsou prostě nejlepší, když jsou čerstvě teplá, nebo aby se šlehačka nesesunula a to a tamto. Hlavně nesnáším, když dovařím, nandám jídlo a je studené. A tak spěchám a jsem nepříjemná, aby to teplé stále bylo! Ale taky hlavním důvodem je, že jsem kolikrát spěchala, aby se přítel stihl v klidu naobědvat, než odjede do práce. Teď jsem poslední dobou víc v klidu. Možná jak vařím i víc v soukromí u nás nahoře, ačkoli v titěrném prostoru. A teď ke konci těhotenství, kdy už mám většinu příprav na porod a miminko za sebou se snažím a zvládám být více v klidu (píšu o tom níže v článku). 

• Extrémně stresující pro mě byly také Vánoce. Chtěla jsem si je naplno užít. Byla jsem parádně naladěná a chtěla jsem udělat a stihnout plno věcí a to byla chyba!! Vymyslela jsem si toho na sebe moc a pak jsme kvůli tomu chodili i pozdě na vánoční setkání s rodinnými příbuznými a blízkými. Minulé roky přípravy na Vánoce pro mě byly snadnější, protože jsem měla blíž i obchody a hlavně jsem začínala už v listopadu. Tentokrát jsem začala až začátkem prosince, protože jsem myslela, že když nechodím do práce, budu to v pohodě stíhat. Hlavně jsem mnoho dárků objednávala, takže jsem byla závislá na tom, kdy mi balíčky dorazí. Chtěla jsem mít všechno do vánoční atmosféry - prostředí, sebe, jídlo, volnočasové aktivity a nádherné dárky - balení dárků mi mělo tu atmosféru doplnit. Balila jsem dárky proto pečlivě a doplňovat je o různé dekorace a doplňky - což zabralo strašně moc času a některé dárky jsem musela balit na poslední chvíli, jen abych nějaký neošidila. Vyráběla jsem několika lidem také přáníčka s vlastní básničkou. Pekla jsem vánoční sušenky, dělala horkou čokoládu, jablíčka v čokoládě, slanosladké hvězdičky, waffle, ... Nesměla chybět ani vánoční výzdoba, rozvěšení světýlek, výroba adventního kalendáře pro mého přítele, výroba adventního věnce do každé místnosti, protože mi přítel koupil hodně korpusových kroužků a hlavně jsem chtěla na každý věnec zkombinovat vánoční barvy - stříbrná, zlatá, zelená a červená. A hlavně jsem chtěla být i já vánoční ... takže vánoční výraznější líčení - oční víčka do stříbrnobílé barvy, červená rtěnka, třpytky kolem očí, navlněné vlasy, červené či bílé stuhy ve vlasech. Každou návštěvu vypadat jinak, všechno to zkombinovat, využít všechny vánoční náušnice a outfity - vánoční šaty, svetry. No dala jsem si celkem. Vlasy jsem si každý den myla a namotávala na pásek od županu, aby byly další den vlnité, ale jelikož jsem toho měla nad hlavu a chtěla jsem vše stíhat chodila jsem pozdě spát a jednou jsem si vlasy nestihla umýt a tak jsem to zkoušela žehličkou, kterou to neumím a dělala jsem to asi dvě hodiny - nešlo mi to a některé vlasy se mi polámaly. No byla jsem vystresovaná, ubrečená, ulítaná a unavená a odnášel to chudák přítel. Chtěla jsem zkouknout i několik vánočních pohádek a filmů a moc se mi nepoštěstilo. Stejně tak přečíst knihu vánočních povídek a přečetla jsem jen dvě. Prostě tohle všechno podle mě k Vánocům patří a chtěla jsem, abych to všechno měla a udělala a stihla. Hlavně to měly být poslední Vánoce bez dítěte, tak jsem se do toho chtěla položit, ale nebyl pomalu den - ani Štědrý den, ani svátky, které by byly skutečně poklidné a bez dávky stresu. Panny bývají perfekcionistky ... já jsem panna - jak se tak posledních několik let sleduji, jsem i ta perfekcionistka - před otěhotněním jsem byla schopna i tři hodiny každou sobotu uklízet. Dalo to  práci a hodně času, ale o to jsem se pak v tom čistém prostředí cítila lépe a mohla jsem si více vychutnat volnočasovou aktivitu jako třeba četbu, aniž bych vedle sebe měla od něčeho flek. Po práci v průběhu týdne zase nebyl čas a síla, takže nějaký nepořádek se na sobotu vždy zase nakupil. No ještě že mám zájem o nějaký ten seberozvoj a mohu a chci na sobě trochu pracovat, s tím, abych byla spokojenější a klidnější. Tak třeba začnu nějaké věci tolik neřešit. 

• S mým perfekcionismem asi i souvisel stres z posledních příprav na porod a naše miminko. Po Vánocích jsem poklidila zbytky vánočního shonu. Na Nový rok jsem si dala odpočinkový den a následující týden jsem se pustila do posledních příprav na porod a miminko. Byla jsem opět (nebo spíš už půl roku v kuse, jak jsem popisovala výše?) ve stresu, abych stihla všechno udělat, než porodím. 
  S výbavou, praním, žehlením a podobnými věcmi jsme sice začaly už v září, ale na konec těhotenství jsem si nechala čištění kočárku, fusaků, vajíčka, podložek, vyvařování dudlíků a kousátek a praní a žehlení posledních věcí, co jsme dostali pro miminko na Vánoce. Doufala jsem, že co se týče oblečení, už nic nedostanu - mám plnou skříň pro miminko již čistého a vyžehleného. Takhle mi přibyla ještě práce a jelikož jsou mnohé z těch věcí na větší miminko, nechala jsem to nakonec v pytli v koupelně pod umyvadlem, protože to nemám kam dát. Ale jsem ráda, že nemusím teď tolik věcí kupovat. Zabalila jsem porodní tašku, zaregistrovala se v porodnici. Zjistila, že mi konečně byla vyřízená mateřská, kterou jsem celý prosinec naháněla a také mě to stresovalo, jelikož jsem měla na mateřskou nastoupit od prvního prosince. Naštěstí to dopadlo tak, jak jsem chtěla. Také jsem si navařila nějaké jídlo do mrazáku. Končí druhý týden v lednu a já mám skoro všechno hotové. Postýlka, oblečení, kočárek, ... všechno už čeká na našeho Vojtíška. I my čekáme... teda ne... já ještě ne... já si chci ještě stihnout odpočinout a zaměřit se po celé té době stresu na sebe a svůj vnitřní klid. Je to už pár dnů, co jsem se vrátila k meditaci. Před otěhotněním jsem se ji aktivně věnovala. Chci dočíst a prostudovat ještě několik knih a videí ohledně porodu a péči o novorozence a sepsat něco jako porodní plán nebo přání. Když jsem připravená, bývám klidnější. Ale jo... už ten stres ze mě víc opadl, když vím že mám většinu hotovou. A u porodu je potřeba být klidná a zaměřovat se na dech, kvůli okysličení miminka a dělohy. Kontrakce pak prý jsou snesitelnější a porod postupuje lépe. Chci být teď klidná a těch posledních pár/několik dnů si odpočinout, protože příchod miminka bude zase nová stresující situace a já chci do toho vstoupit s co největším klidem, abych to vše nějak zvládla. Chodím spát teď dříve, aby se mi dařilo spát 8 hodin (doteď se mi to nedařilo). Jen mi to dost komplikují směny a režim přítele, ale i tak se mi daří spát zase víc.
  
  
  > video: přípravy na miminko <
  
  Chtěla jsem se před porodem také stihnout zastavit za kadeřnicí na zkrácení vlasů. To se mi povedlo, akorát jsme mi to s přítelem doma pak ještě zkracovali. 😂 Je to zajímavé, protože jsem vždy chtěla mít vlasy dlouhé a nikdy jsem neměla ráda střihání vlasů, ale najednou jsem dostala chuť na kratší po ramena a jsem s nimi tak spokojená. Při porodu budou kratší vlasy pohodlnější, později mi za ně dítko nebude moci tolik tahat a hlavně prý vlasy po porodu mohou vypadávat a bývají zničené. 

Už se na naše děťátko ale těším! 💗 Termín mám cca za dva týdny/týden, tak by to mohlo být tak akorát na dočtení knih, sepsání porodního plánu/přání a odpočinek... než to vypukne! 

Než jsem otěhotněla, zaměřovala jsem se na svůj seberozvoj. Na to, jak být klidná, jak umět empaticky a vlídně komunikovat s ostatními a zároveň se neponižovat nebo se pro někoho neobětovat na úkor svého zdraví, jak s klidnou hlavou řešit stresové situace. Meditovala jsem, četla motivující knihy, cvičila jsem, žila přítomným okamžikem, jedla zdravé a dobré jídlo a snažila se dodržovat pitný režim, pečovala o sebe. Byla jsem na cestě ke šťastnému, zdravému a spokojenému životu. V práci jsem sice byla ve stresu permanentně, až jsem z toho byla poměrně agresivní, ale jinak jsem si začínala vést dobře. Měl to být běh na dlouhou trať neustále se učit, zlepšovat, dostávat se do toho... A ačkoli bylo stěhování i těhotenství v plánu, najednou jsem z toho úplně vypadla. Nové situace, nové prostředí. Já začala pociťovat nevolnosti a nebyla na nic chuť. A když nebyla chuť, nebyla ani motivace pokračovat v onom seberozvoji, kterému jsem začala věnovat také sérii článků tady na blogu. A teď, druhým týdnem ledna v roce 2024 se do toho opět dostávám. Opět se zaměřuji na své nitro, svůj klid, svůj dech, své pocity... krátce před porodem. A já nevím, jestli se to porodem zase přetrhne nebo dokáži pokračovat. Bude to zase nová situace, zvykání na nový režim. Budeme mít mezi sebou naše milované miminko. A já bych chtěla být právě klidná... vyrovnaná. Pečovat o něj, o sebe, přítele, celou domácnost. Bude to stresující, ale já bych ráda zůstala na té cestě zvládat stresové situace v klidu. Doufám, že na cestě, ke které se aktuálně vracím, vytrvám při porodu i po porodu - že se neztratím jako po otěhotnění. Člověk, který se snadno stresuje se potřebuje dostávat na tuto cestu déle postupným snažením a proto nevím, jak toho budu schopna. Dlouho jsem se pak hledala, než mě přešly nevolnosti a já dostala zase chuť do různých činností... a teď jsem se konečně vrátila zase k sobě. Abych se před porodem připravila na další složitou, přesto krásnou etapu. 

Upřímně, od té doby, co jsem se navrátila sama k sobě - meditaci, svým činnostem, k self-care mi zase vyhovuje víc samota jako dřív. Nemám teď chuť si ani s nikým moc psát a volat. Hlavně volat. Chci mít teď klid sama na sebe. Být nerušená. Pak budu rušená dost a klid sama pro sebe mít tolik nebudu 😅😇 I když jaký si to člověk udělá, takový to má, takže ten klid bych mohla mít... ale než se srovná jeho i můj režim a než se to skloubí dohromady, to může dát nějaký čas.

Chci toho využít teď a mít klid, čas na sebe - protože toho na mě teď bylo moc! 

Pozn.: Tento článek píšu už několik dnů a mohu říct, že za poslední dny věnování sama sobě, jsem konečně zase víc klidná, pozitivní, usměvavější a energičtější.

Pozn. 2: Z příspěvků na mém instagramu ... především z vánočních reeels/reelů/videí si můžete povšimnout, že jsem toho dělala opravdu hodně. I s tím, že jsem se snažila sestříhat a sdílet všechna ta videa na isntagramu jsem toho měla příliš. Na začátku ledna hned dodělávání určitých věcí, jak jsem psala - to můžete u mě na instagramu také vidět, ale to jsem již zmiňovala. Můžete si říct, že jsem dělala některé věci zbytečně, ale já to tak chtěla, chtěla jsem být 100% a mít to po svém. Krásné, skvělé! Jen jsem si sama přidělala stres no ... 

Odkazy na Vánoční videa (to, co jsem se všechno snažila na Vánoce stíhat): 

• vánoční výzdoba
• adventní kalendář pro přítele 
• vánoční dobroty 
• balení dárků
• výroba přáníček

Toť vše ... konečně jsem se z toho vypsala! 
Příští článek už bude možná o porodu, miminku, nebo kdo ví o čem a za jak dlouho. Snad brzy, snad někdy... 

Mějte se zatím krásně!
S. 💙